Orální charakter
(dle W. Reicha a A. Lowena)
V tomto článku se budu zabývat popisem první charakterové struktury, která je chronologicky ve vývoji člověka nejranější. Vzniká v prenatálním období a v době kolem porodu. Navazuji zde na úvod v příspěvku Náš obranný mechanismus – náš tělesný pancíř.
Hlavním tématem orálního charakteru je nedostatečně saturovaná potřeba výživy, péče, bezpečí a kontaktu v období od narození do asi 1,5 roku. Toto dítě je v zásadě vítané a chtěné, ale jeho matka mu z nějakého důvodu neposkytuje to,co ve stěžejním období potřebuje (např. je sama nemocná, vyčerpaná, vnímatelně zasažená úzkostí, špatně chápe jeho signály nebo do rodiny brzy přichází další sourozenec).
Dítě tak zůstává uvíznuté v neustálém očekávání a nenaplněné touze. Tento pocit s ním roste až do dospělosti a promítá se do všech jeho vztahů jako všudypřítomný vnitřní hlas: „Něco mi chybí.“
Jak se orální charakter projevuje v životě
-
Závislosti na druhých i látkách: Často se u něj rozvíjí emoční závislost („Když jsem na někom závislý, je legitimní něco potřebovat.“). Přeneseně se to pak projevuje i závislostí na jídle, alkoholu, sladkém nebo kouření,které mají orální zónu (ústa) fyzicky dosytit a nahradit chybějící pocit naplnění.
-
Výkyvy energie a nálad: Pro orální strukturu je typická kolísavá životní síla. Když má člověk kontakt a pozornost druhých, může zažívat vlny nadšení a aktivity. Jakmile však vnější zdroj péče zmizí, rychle propadá do vyčerpání,pasivity nebo depresivních nálad.
-
Kompenzovaný orál („Nikoho nepotřebuju!“): Někteří lidé na získání péče od druhých rezignují a vytvoří si opačnou obranu — žijí přehnaně nezávisle a raději si se vším poradí sami. Jejich iluzorní obranný štít zní: „Já nikoho nepotřebuji!“ Jde o tzv. kompenzovaný orální typ, který pod maskou soběstačnosti skrývá hluboký strach z dalšího odmítnutí.
-
Empatie a vřelost: Lidé orálního charakteru se obecně velmi zajímají o druhé, jsou citlivě naladěni na jejich potřeby a bývají skvělí v pomáhajících profesích. Kromě hněvu dokážou velmi dobře vyjadřovat emoce a nabízet vřelost.
Tělesná struktura a somatické projevy
Tělo orálního charakteru nese jasné známky nedosycení a nedostatku energie:
-
Držení těla: Typický je dětský, subtilní vzhled, jako by si tělo stále říkalo o péči a oporu. Hrudník bývá vpadlý,ramena svěšená a dopředu stočená. V oblasti bederní páteře bývá výraznější prohnutí (lordóza) v kombinaci s vystrčeným bříškem.
-
Obličej a krk: Krk je často předsunutý dopředu, spodní čelist bývá zastrčená dozadu a občas kontrastuje s vystouplým nosem.
-
Slabé uzemnění (nohy): Nohy a chodidla bývají tenké, slabě energeticky nabité a bez pevné opory. Člověk má pocit, že doslova „nestojí pevně na vlastních nohách“ a potřebuje se fyzicky i psychicky opírat o druhé.
-
Plytké dýchání: Dýchání bývá povrchní a omezené v hrudníku – tělo se tak podvědomě chránilo před prožíváním hlubokého pláče, touhy a smutku z neuspokojených potřeb.
Cesta k uzdravení v terapii
-
Dosycení a bezpečná opora: V terapii je potřeba nechat klienta nejprve dosytit jeho potřeby, nabídnout lidskou blízkost, přijetí a pohodlí („Já tě podpořím, je v pořádku dostat to, co potřebuješ“).
-
Rozvoj uzemnění (Grounding): Pomocí tělesných cvičení se klient učí vnímat vlastní nohy, opírat se o zem a postupně získávat pocit, že dokáže v životě stát sám za sebe.
-
Práce s dýcháním a hněvem: Uvolnění dýchání pomáhá skontaktovat se se skrytými emocemi – především s potlačeným hněvem („Mám právo se zlobit, když mé potřeby nebyly naplněny“) a zdravou agresivitou, která je potřeba k aktivnímu berení si toho, co v životě potřebuje.
-
Přijetí slabosti u kompenzovaného typu: Kompenzovaný orál si nejdříve potřebuje bezpečně připustit svou zranitelnost: „Je v pořádku nebýt na všechno sám a občas někoho potřebovat.“
-
Zodpovědnost a zvládání samoty: Cílem je přechod od pasivního čekání na to, co přinesou druzí, k převzetí zodpovědnosti za svůj život a ke schopnosti bezpečně zvládat i chvíle samoty.